Veřejná habilitační přednáška „Film noir a hollywoodská autocenzura“

Napsat komentář

Srdečně zvu všechny zájemce na svou veřejnou přednášku v rámci habilitačního řízení v oboru Teorie a dějiny dramatických umění:

FILM NOIR A HOLLYWOODSKÁ AUTOCENZURA

Mgr. Milan Hain, Ph.D.

(Katedra divadelních a filmových studií, FF UP v Olomouci)

15. září 2025 | v 10:30 hod.

Místo konání: Umělecké centrum UP, Univerzitní 3, Olomouc, Filmový sál (místnost č. 4.40)

Anotace přednášky: Americké filmy noir vyrobené v období studiového systému ve 40. a 50. letech 20. století, v mnoha případech vzniklé na základě literárních a divadelních předloh, často vyprávěly příběhy plné zločinu, násilí a vášně. Jak se jim ale podařilo soustavně vytvářet morálně pochybné světy, když jako všechny produkty filmového průmyslu té doby musely projít schvalovacím procesem hollywoodské autocenzury? Přednáška na konkrétních příkladech představí komplexní vyjednávací proces, jenž charakterizoval každou interakci hollywoodských filmařů a cenzorů dohlížejících na dodržování pravidel v tzv. Produkčním kodexu. Výsledné filmy mohly obsahovat potenciálně kontroverzní motivy, bez nichž by temný svět filmu noir byl stěží představitelný, ovšem obvykle za dodržení základních pravidel nebo za cenu nestability významu.

Přednáška bude přenášena online zde.

Haas + Selznick = ?

Napsat komentář

Už při svých dřívějších návštěvách Harry Ransom Center jsem přemýšlel, jestli existuje nějaké spojení mezi Davidem O. Selznickem a Hugo Haasem. Nezdálo se to příliš pravděpodobné. Selznick vždy patřil k hollywoodské smetánce, zatímco Haas byl ve zdejší filmové kolonii spíše outsider. Selznick točil hvězdně obsazené spektákly mířené na co nejširší publikum a Haas byl naopak nízkorozpočtovým auteurem, jehož filmy se často hrály v rámci dvojprogramů (které Selznick nesnášel).

Když do vyhledávače v databázi Selznickovy kolekce zadáte Haasovo jméno, žádný výsledek nedostanete. Trpělivost a porce náhody ale přinesly ovoce. Vše nasvědčuje tomu, že v Selznickových materiálech je nějakým způsobem opravdu zastoupen každý, kdo se ve 30. až 50. letech pohyboval v prostředí amerického filmového průmyslu…

První dokument pochází z února 1947, kdy Haas v Hollywoodu už nějaký ten rok působil jako charakterový herec. Jeho tehdejší agent Richard Monter oslovil prezidenta Selznickovy společnosti Vanguard Films, Daniela O’Shea, s nabídkou hercových služeb. Konkrétně Haase doporučoval do menší role Arneho v připravovaném filmu Portrait of Jennie. Monter byl přesvědčivý: „I hear that Arne is a dynamic personality, preferably a large, middle-aged man, which fits the description and personality of HUGO HAAS perfectly.“ Monter odkazuje na dřívější komunikaci s O’Sheaem a připomíná mu, že Haasovi hned po příchodu do Hollywoodu věštil úspěšnou budoucnost: „That fact is now established.“ Podle Montera Haas pobírá 1 750 dolarů týdně s desetitýdenní garancí, což vychází minimálně na 17 500 dolarů za film. Až budou uvedeny jeho zatím poslední snímky – mezi nimi Vendetta od Howarda Hughese a muzikál Fiesta z produkce MGM – bude prý jeho hodnota ještě vyšší, minimálně na úrovni Paula Lukase a Waltera Slezaka. Spolu s dopisem byla do kanceláře Vanguard Films zaslána i fotografie Haase s plnovousem. Monter žádal o osobní schůzku, ale zda k ní došlo, není jasné. Haas se v Portrait of Jennie ani v jiném filmu ze Selznickovy produkce neobjevil.

O tři roky později se Haas snažil prosadit jako režisér a producent. Mohlo by se zdát, že světy Haase a Selznicka nemohly být vzdálenější, ale z dokumentů vyplývá, že Selznick o Haasovi věděl, viděl jeho první americký film Pickup, a to dlouho před jeho uvedením v oficiální distribuci, a byl jím zaujat. Patrně ne kvůli jeho uměleckým hodnotám, ale kvůli efektivitě – Selznick se dlouhodobě potýkal s plýtváním a rostoucími náklady a muselo na něho zapůsobit, že někdo v Hollywoodu natočil fungující lidský příběh za méně než 100 000 dolarů. Do Selznickovy společnosti se tak dostal scénář, který chtěl Haas realizovat po Pickupu. Příběh osamělého hodináře, do jehož života vstoupí svobodná matka, pro Selznicka (na jeho vlastní žádost) shrnul a ohodnotil Arthur Fellows: „Not a bad little story – kind of trite, but with a few nice human interest twists. Probably can be made for beans.“ Fellows měl pravdu, i Dívka na mostě, jak se film nakonec jmenoval, stála na hollywoodské poměry pakatel. Vznikla nicméně opět v Haasově nezávislé produkci a na spolupráci mezi Haasem a Selznickem tak nikdy nedošlo. Škoda, bylo by to zajímavé spojení.

Morálka za mřížemi: článek v časopise IMAGES

Napsat komentář

Den před Štědrým dnem mi v polském odborném časopise IMAGES vyšel článek o cenzuře v trojici poválečných vězeňských filmů noir Hrubá síla (Brute Force, 1947), V kleci (Caged, 1950) a Vzpoura v bloku 11 (Riot in Cell Block 11, 1954). V textu vycházím z předpokladu, že kombinace vězeňského prostředí a pesimismu a brutality, které jsou pro film noir charakteristické, představovaly pro Správu Produkčního kodexu obzvláště „cenzurovatelný“ materiál, mimo jiné kvůli spojení násilí a sympatií k vězňům v úlohách protagonistů. Můj výzkum však zároveň ukazuje, že v tomto období nebyla Správa Produkčního kodexu pod vedením Josepha Breena schopna nebo ochotna dodržovat své zavedené postupy, což vedlo k uvolnění dříve platných pravidel. Všechny tři filmy tak v různé míře přispěly k prolomení tabu na plátně a k většímu příklonu k filmovému realismu. K těmto závěrům docházím na základě studia filmů samotných, archivních materiálů ze sbírky Akademie filmových umění a věd a ohlasů v dobovém tisku.

Článek vyšel v režimu open access v angličtině a je dostupný ke stažení zde. Můj text uvozuje tematické číslo časopisu IMAGES věnované cenzuře v audiovizi. Vřele doporučuji prozkoumat i jeho zbylý obsah, které je přístupný na webu nakladatelství Poznaňské univerzity.

Dáma s pochodní

Napsat komentář

Letošní (už 77.) ročník mezinárodního filmového festivalu v Locarnu se v rámci retrospektivní sekce netradičně zaměřil nikoliv na některou z výrazných osobností světové kinematografie, nýbrž na jednu z legendárních hollywoodských společností – studio Columbia Pictures. Stoleté výročí jejího založení připomněly filmy slavné a ceněné (Úžasná událost Franka Capry, Všichni královi muži ocenění Oscarem za rok 1949, Langův Velký zátah) i víceméně zapomenuté. Do druhé kategorie by se dal zařadit i Pickup, první americký film Huga Haase, který sice vznikl v jeho nezávislé produkci, ale Columbia k němu zakoupila distribuční práva.

U příležitosti této retrospektivy vznikla reprezentativní publikace The Lady with the Torch: Columbia Pictures 1929–1959 editovaná kurátorem Ehsanem Khoshbakhtem a vydaná francouzským nakladatelstvím Les éditions de l’Œil. Kniha obsahuje celkem devatenáct esejů různých autorů. Úvodní čtyři představují krátkou historii Columbie po nástupu zvuku s akcentem na osobnost prezidenta společnosti Harryho Cohna a ženy a herecké hvězdy pracující pro studio. Zbývající texty se zaměřují na výrazné režisérské osobnosti, které s Columbií mezi lety 1929 a 1959 opakovaně spolupracovaly. Christopher Small píše o Franku Caprovi, David Thompson o Charlesi Vidorovi, Kim Newman o Williamu Castleovi, Jonathan Rosenbaum o André De Tothovi, Imogen Sara Smith o Buddu Boetticherovi atd. Mám velkou radost, že zařazení Pickupu do programu locarnské přehlídky vedlo k tomu, že mě editor Ehsan Khoshbakht oslovil kvůli kapitolce o Hugo Haasovi. Ve svém textu shrnuji Haasovu profesní alianci s Columbií, která vedle jeho amerického debutu zahrnovala filmy Podivné okouzlení, Přiznání jedné dívky a Návnada. Krátce popisuji okolnosti jejich vzniku a uvedení do kin i jejich styl a tematiku, které byly silně ovlivněny Haasovým statusem exulanta a situovaností na periferii amerického filmového průmyslu. Věřím, že kapitola dobře zapadla do celkového konceptu, ale zároveň i přispěla k pestrosti různých pohledů a přístupů

Kniha je krásně zpracovaná – má kvalitní pevnou vazbu, spoustu černobílých a barevných fotek a příjemné typografické zpracování. Dá se sehnat na stránkách vydavatele nebo v eshopu locarnského festivalu za 30 EUR.

Podzimní publikační žně

Napsat komentář

Občas se to tak sejde, že období publikačního půstu následují bohaté žně. V listopadu a prosinci mi v krátkém sledu vyšly tři texty, které jinak vznikaly zcela odděleně.

Dva z nich se vztahují k mému dlouhodobému zájmu o Davida O. Selznicka. Kapitola „Beyond Scarlett: The Collaboration between Vivien Leigh and David O. Selznick after Gone with the Wind“ vychází z příspěvku, který jsem pronesl na konferenci věnované herečce Vivien Leigh. Akce (kvůli covidu konaná pouze online) se stala impulzem ke kolektivní francouzsko-anglické publikaci Vivien Leigh. „I’m not a film star, I’m an actress“, kterou vydalo vydavatelství Dijonské univerzity. V textu se věnuji nesnadnému vývoji profesní spolupráce mezi Selznickem a Vivien Leigh po monumentálním úspěchu Jihu proti Severu (Gone with the Wind, 1939). Mimo jiné ukazuji, že producent a herečka se dostávali do častého rozporu kvůli jejich odlišným zájmům: Leigh chtěla hrát divadlo v Anglii se svým partnerem Laurencem Olivierem, zatímco Selznick požadoval její přítomnost v hollywoodských ateliérech. Jejich spolupráce skončila neslavně v polovině 40. let. Kniha je k zakoupení například na Amazonu.

Kapitola částečně sdílí terén s mým článkem “ Broadway in Hollywood: film producer David O. Selznick and his theatrical ties in the 1940s,“ který v prosinci vyšel v recenzovaném časopise Theatralia. Text popisuje komplexní, nejednoznačný vztah Davida O. Selznicka k divadlu. Ukazuji, že herecký talent a divadelní průprava byly klíčovými předpoklady herců a hereček k tomu, aby se uplatnili v producentově hvězdné stáji, ale zároveň mohly jejich divadelní ambice stát v cestě jejich filmové hvězdnosti. Selznick sám se angažoval i v divadelní produkci, ale nikdy ne natolik, aby mohla v důležitosti nebo ekonomickém dopadu konkurovat jeho filmovým aktivitám. Článek byl publikován v režimu open access a je tedy k přečtení zcela zdarma.

Třetí text vznikl v důsledku mého dlouhodobého zájmu o film noir. V knize Liminal Noir in Classical World Cinema z úspěšné řady prestižního nakladatelství Edinburgh University Press mám kapitolu věnovanou československému filmu Zde jsou lvi (1958). Nabízím v ní analýzu snímku s důrazem na společensko-politický kontext jeho vzniku. Mimo jiné tvrdím, že Zde jsou lvi uplatňují některé postupy spojované s filmem noir (retrospektivní narace, voice-over, bezvýchodná atmosféra, expresivní styl), což vedlo k jeho odmítavému přijetí z řad velké části filmové kritiky i politické reprezentace, která netolerovala jeho odchylky od preferované doktríny socialistického realismu. Film vznikl v období krátkého politického uvolnění, ale na festivalu v Banské Bystrici byl podroben kritice právě kvůli stylové a ideologické podvratnosti. Kniha, plná dalších zajímavých kapitol (např. o filmech Popel a démant, Černý upír a Blues in the Night), je k dostání na stránkách vydavatele.

Eso mezi blu-rayi

Napsat komentář

Díky spolupráci Noir Film Festivalu a společnosti Art4Film Alana Záruby spatřil světlo světa další blu-ray s klasickým hollywoodským filmem. Tentokrát jde o novinářské drama Billyho Wildera Eso v rukávu (Ace in the Hole, 1951) s fenomenálním Kirkem Douglasem. Edice se tak rozrostla na pět kousků a ke čtyřem z nich, včetně toho letošního, jsem napsal průvodní esej do bookletu. První čtyři tituly – tedy Rebecca (1940), Sladká vůně úspěchu (Sweet Smell of Success, 1957), Není cesty ven (No Way Out, 1950) a Líbej mne až k smrti (Kiss Me Deadly, 1955) – byly navíc seskupeny do kolekce a jsou k dostání za zvýhodněnou cenu. Všechny nákupy dělejte na webu Art4Film.

Eso v rukávu (Ace in the Hole, 1951)
111 min., 1080p HD
anglický zvuk, české a anglické titulky
k dostání na webu Art4Film

Provokativní sourozenec Pojistky smrti a Sunset Blvd. od mistra cynismu Billyho Wildera, s intenzivním hereckým výkonem Kirka Douglase v top formě

V době vzniku Eso v rukávu komerčně pohořelo. První film Billyho Wildera v roli producenta a po tvůrčím rozchodu se scenáristou Charlesem Brackettem doplatil patrně na to, že až příliš naléhavě a odvážně tepal do institucí považovaných za základ americké demokracie, tedy vlády, policie a především svobodného tisku. Příběh oportunistického novináře Chucka Tatuma, který neváhá zneužít tragické události ve svůj kariérní posun, se ale ukázal jako univerzálně platný a z filmu se po zásluze stala klasika. Díky společnosti Art4Film a Noir Film Festivalu vychází Eso v rukávu vůbec poprvé na jakémkoliv typu nosiče opatřeném českou jazykovou podporou.

Selznickovská kniha v angličtině

Napsat komentář

Necelé dva roky od vydání české verze vychází má selznickovská monografie i v angličtině. Pod názvem Starmaker: David O. Selznick and the Production of Stars in the Hollywood Studio System ji vydává University Press of Mississippi a já mám obrovskou radost, že se to podařilo.

Text se v některých detailech liší od české verze: chybí v něm podkapitola věnovaná disciplíně star studies a základní charakteristice hollywoodského hvězdného systému, protože zde existuje předpoklad, že zahraniční čtenáři jsou s tímto obeznámeni. Některé dílčí pasáže jsem naopak přidal a rozšířil, zejména na základě množství podnětů, které jsem získal od dvou anonymních recenzentů. Věřím, že moje argumentace je díky tomu přesnější a čtenářsky důvěryhodnější.

Publikace je vyvedena v tvrdé vazbě s krásným přebalem, který tvoří fotografie Davida O. Selznicka a Vivien Leigh z natáčení Jihu proti Severu. Uvnitř najdete 35 černobílých ilustrací, včetně několika reprodukcí archivních materiálů. Kniha je k dostání také jako e-book a koupit se dá na Amazonu nebo u Barnes and Noble. Nejlépe však uděláte, když si ji pořídíte přímo u vydavatele zde. Prodává se za velmi příznivou cenu 35 dolarů a během různých slevových akcí je k mání ještě levněji.

Na webu jsem pro ni vytvořil speciální oddíl, kde vedle základního popisu budu ukládat ohlasy. Od počátku jsem publikaci mířil na mezinárodní publikum a nyní, když je konečně k dispozici, doufám, že si najde své čtenáře – ať už z řad odborníků a badatelů specializujících se na studiový Hollywood, tak ze zástupů fanoušků klasického filmu.

Publikace Starmaker je sice vyvrcholením mého zájmu o Selznicka, ale nikoliv jeho završením. Další texty – články a kapitoly – jsou v přípravě a budu o nich na tomto místě informovat.

P.S. A bude i audio kniha!

Selznick vs. Wyler aneb Souboj Titánů

Napsat komentář

V knize o Selznickovi se v jedné kapitole věnuji také filmu Carrie (1952) podle slavného naturalistického románu Theodora Dreisera. Obsazení jeho manželky Jennifer Jones do titulní role poskytlo Selznickovi záminku, aby se v jeho vzniku silně angažoval, často k nelibosti režiséra Williama Wylera. K jejich nesnadné a do značné míry skryté spolupráci (Selznick na filmu nezastával žádnou oficiální funkci) jsem se vrátil v textu pro nedávno vydanou publikaci od Edinburgh University Press. Kolektivní monografie ReFocus: The Films of William Wyler sestavená Johnem Pricem se prostřednictvím úvodu a 14 kapitol věnuje různým aspektům režisérovy bohaté a oceňované filmografie. Pokryty jsou otázky autorské poetiky, žánru, adaptace, genderu a sexuality nebo kolonialismu.

Moje kapitola se dotýká zejména otázek autorství a adaptace. Na základě studia archivních materiálů (zejména ze sbírky Academy of Motion Picture Arts and Sciences) rekonstruuji názorovou výměnu mezi Selznickem a Wylerem, která podle mě vedla k tomu, že film zůstal nejistě rozkročený mezi umělecky hodnotným dílem a divácky atraktivní romancí. Carrie v době svého uvedení komerčně neuspěla a kritiky byly přinejlepším rozpolcené. Zpětně je film považován spíše za slabší moment v jinak triumfy nabité kariéře Williama Wylera. Moje kapitola se tento neúspěch snaží zdůvodnit a zasadit do historických souvislostí.

Publikace Refocus: The Films of William Wyler je dostupná na stránkách vydavatele nebo na Amazonu.

Kristen Stewart jako pozitivní queer ikona

Napsat komentář

Kdo mě aspoň trochu zná, ví, že jsem velkým fanouškem Kristen Stewart (a ne, není to kvůli Twilightu). Několik let jsem v hlavě nosil nápad na rozsáhlejší text o ní. Dokonce jsem zvažoval, že bych se odhodlal napsat celou knížku, ale prozatím jsem se spokojil s článkem, který na konci roku 2022 vyšel v online verzi v recenzovaném časopise Quarterly Review of Film and Video (tištěná verze bude také, ale ještě to nějakou dobu potrvá).

V textu se zamýšlím nad vývojem hvězdného obrazu Kristen Stewart v posledním desetiletí, tedy po uvedení závěrečného dílu nesmírně populární Twilight ságy. Zkoumám filmy, na nichž Stewart pracovala jako herečka i režisérka, a také její veřejná vystoupení a reakce diváků na sociálních sítích, zejména na YouTube. Ukazuje se, že zatímco dříve byla herečka ve filmech spojována s heterosexuální romancí a na veřejnosti vystupovala velmi plaše a uzavřeně, což v rozhovorech přičítala dlouhodobému boji se sociální úzkostí, po svém coming outu v polovině 10. let začala otevřeně mluvit o své sexualitě, což se projevilo i v řadě queer postav, které ztvárnila na plátně. Tuto novou veřejnou osobnost velká část publika přijala s nadšením, neboť Stewart se pro mnohé z nich stala pozitivním vzorem, zejména pokud jde o otázky překonávání sociální úzkosti a vyrovnávání se s vlastní sexuální identitou. Dnes je dvaatřicetiletá Stewart považována za queer ikonu, což je mezi áčkovými hollywoodskými hvězdami stále vzácný jev. Pozoruhodné je, že tohoto statusu dosáhla, aniž by sama participovala na sociálních sítích, které se dle mnohých staly nezbytnou součástí života hvězd a celebrit.

Článek byl pro mě výzvou, protože jinak se současné kinematografii a queer tematice v odborném psaní nevěnuji. Několikrát jsem litoval, že jsem se do toho pustil, ale s výsledkem jsem nakonec celkem spokojený. Ale teď už zase zpátky k Selznickovi a klasickému Hollywoodu…

Další rok, další blu-ray

Napsat komentář

Edice noirových blu-rayů, připravovaná ve spolupráci Noir Film Festivalu a společnosti Art4Film Alana Záruby, se letos rozrostla o další položku, pozdní film noir režiséra Roberta Aldriche Líbej mne až k smrti (Kiss Me Deadly, 1955). Podobně jako u Rebeccy (v roce 2019) a Není cesty ven (2021) jsem připravil úvodní text pro dvanáctistránkový barevný booklet. Fanoušci filmu noir a sběratelé kulatých filmových nosičů nemají na výběr…

Líbej mne až k smrti (Kiss Me Deadly, 1955)
107 min., 1080p HD
anglický zvuk, české a anglické titulky
k dostání na webu Art4Film

Nekompromisní noir nukleárního věku pro ty, kteří už viděli Maltézského sokola a Hluboký spánek a chtějí víc.

Film režiséra Roberta Aldriche Líbej mne až k smrti vznikl na samém sklonku hlavního noirového cyklu, což mu umožnilo převrátit řadu jeho charakteristických rysů naruby. Hlavním hrdinou už není chandlerovský moderní rytíř s přísně nastavenými morálními zásadami, ale bezskrupulózní Mike Hammer, jenž si libuje v násilí a jehož praktiky jsou z části ospravedlnitelné pouze proto, že lidé kolem něj jsou snad ještě amorálnější než on. Aldrich a jeho spolupracovníci se rozhodli vynechat voiceover a flashbackovou strukturu a místo toho vyprávění ženou nezadržitelným tempem vpřed. Na úrovni stylu pracují s množstvím rakurzů, vychýlených či hloubkových kompozic, nočních scén nebo nezvyklých ruchů, jež všechny posilují celkový dojem neklidu, zmaru a bezvýchodnosti.