Nikdy jsem nežil v iluzi, že by publikování v odborných zahraničních časopisech bylo snadné a rychlé. Až donedávna jsem ale netušil, o jak náročný a zdlouhavý proces v některých případech může jít.

V průběhu roku 2015 jsem dostal od muzikologa Martina Čurdy pozvánku na jím pořádané sympozium věnované hudebnímu skladateli Pavlu Haasovi, které se konalo v Cardiffu na konci ledna 2016. Pro tu příležitost jsem si připravil půlhodinový příspěvek zaměřený na spolupráci bratrů Pavla a Huga Haasových a zejména na způsob, jakým se Pavlova tragická smrt v Osvětimi otiskla do Hugových filmů natočených v USA. Hollywoodskými filmy Huga Haase jsem se zabýval už v rámci své dizertační práce, která v roce 2015 vyšla i v knižní podobě. Toto však byla první velká příležitost promyslet téma z jiného úhlu pohledu a zaměřit se na to, jak se jeho autorské nízkorozpočtové snímky jako Dívka na mostě (The Girl on the Bridge, 1951) nebo Podivné okouzlení (Strange Fascination, 1952) staly prostorem pro vyjádření traumatu způsobeného holokaustem a ztrátou blízkých.

Přesně o rok později jsem s podobným tématem vystoupil na konferenci v Moskvě a následně jsem poznámky přepracoval v plnohodnotný článek. Od začátku jsem byl rozhodnutý prosadit jej do některého anglicky psaného zahraničního časopisu. Z Film History mi napsali, že téma je zajímavé, ale hodilo by se spíše do periodika zabývajícího se přímo holokaustem nebo židovskou kulturou. Zkusil jsem tedy Holocaust and Genocide Studies, odkud mi zase přišla zpráva, že se článek více hodí do filmovědného časopisu…

V červenci jsem rukopis odvážně poslal do legendárního časopisu Screen, kde ale neprošel recenzním řízením. To mě nepřekvapilo, protože tuto proceduru ve Screenu úspěšně absolvuje jen 11 % obdržených textů. Teprve v listopadu 2017 jsem dostal pozitivní zprávu, že článek byl přijat časopisem Jewish Film and New Media (přesně ta kombinace, kterou jsem potřeboval!), jejž pro vydavatelství Wayne State University Press sídlící v Detroitu připravují Nathan Abrams a Nir Cohen. Velmi mě potěšily i posudky, které mi vytýkaly pouze drobnosti, takže úpravy mi nezabraly příliš dlouhou dobu.

Pak se ale nic nedělo. Po půl roce jsem už byl notně netrpělivý a poslal jsem editorům dotaz, kdy asi můj článek vyjde. Dozvěděl jsem se, že by k tomu mělo dojít v čísle 7.1 plánovaném na jaro 2019. Nakonec jsem byl za odklad rád, protože se se mnou mezitím spojil profesor muzikologie Michael Beckerman, expert na českou klasickou hudbu, kterého jsem potkal na zmíněném sympoziu o Pavlu Haasovi v Cardiffu a kterého mimo jiné zajímá fenomén skladatelů tvořících v koncentračních táborech. Poslal jsem mu svůj rukopis a on mi jej velmi laskavě opatřil mnoha podnětnými připomínkami. Tímto mu znovu děkuji. Revidovaný text jsem zaslal editorům v JFNM… a následovalo další čekání. Uplynulo jaro 2019, a taky léto, podzim, zima (jako ve filmu Ki-duka Kima). Během této doby údajně ve Wayne State University Press proběhly zásadní personální změny, které zapříčinily toto velké zpoždění. Konečně v dubnu 2020 jsem dostal článek ke korektuře, v květnu jsem jej viděl vysázený a nyní na konci června je dostupný (za poplatek) i pro veřejnost například přes JSTOR. Od prvního zpracování tématu po publikaci tak uplynuly více než čtyři roky. I přes tyto „porodní nesnáze“ pevně doufám, že si článek najde své čtenáře z řad odborné i laické veřejnosti.

Zde základní údaje:

Hollywood Film as Therapy: Hugo Haas, Trauma, and Survivor Guilt
Milan Hain, Palacký University Olomouc, Czech Republic

Abstract
The article discusses the exile cinema of Czechoslovakia-born producer, director, and actor Hugo Haas (1901–1968). As a prominent Jewish artist with strong anti-Nazi convictions, Haas was forced to escape his homeland when Hitler invaded Czechoslovakia in 1939. Deeply traumatized by losing his close relatives in the Holocaust, Haas used his independent productions made in Hollywood after World War II to cope with his feelings of loss, pain, loneliness, and dispossession. The author reads selected films, disguised as run-of-the-mill genre pieces, against the filmmaker’s personal history and identifies patterns and motives suggesting that Haas’s body of work was strongly informed by his survivor guilt and trauma.

Recommended Citation
Hain, Milan (2019) „Hollywood Film as Therapy: Hugo Haas, Trauma, and Survivor Guilt,“ Jewish Film & New Media: Vol. 7 : Iss. 1 , Article 1. Available at: https://digitalcommons.wayne.edu/jewishfilm/vol7/iss1/1