9. ročník Noir Film Festivalu je už pár dní minulostí, ale já se k němu v myšlenkách stále vracím. Nepřestává mě fascinovat, že se nám – týmu vedenému od samého počátku Vítkem Grigartzikem – podařilo vybudovat akci s tak specifickým profilem a udržet ji skoro celou dekádu, navzdory mnoha nepřízním osudu, jako jsou nestálost financování, zvyšující se ceny práv, nutnost přesídlit do nového dějiště (dokonce dvakrát) nebo covid.

Za to, že jsme se letos v srpnu mohli sejít už podeváté, patří velký dík desítkám jedinců, soukromých firem i veřejných institucí. Děkuji všem, kteří festival finančně nebo institucionálně podpořili – ať už šlo o velký grant nebo drobný osobní příspěvek. Za vřelé přijetí děkuji majitelům a správcům hradu Český Šternberk, který se nám po Křivoklátu stal novým domovem (doufejme, že ne pouze dočasným). Děkuji svým kolegům z organizačního štábu, že se s přesunem zvládli vypořádat a že celé akci znovu zajistili prvotřídní podmínky. (Je to k neuvěření, ale když se Český Šternberk hluboko v minulosti stavěl – a pak mnohokrát dostavoval a přestavoval – nikdo nemyslel na to, že se v jeho sálech a na nádvoří budou promítat filmy!) A zejména děkuji všem našim divákům a divačkám, ať už jsou s námi od začátku nebo nás objevili teprve letos. Vždycky žasnu, jakou důvěru v nás vkládají a ve velkém se chodí dívat na stále obskurnější filmy. Vstát brzo ráno a jít na projekci tříhodinového bollywoodského noiru nebo vydržet až do půlnoci, abyste se mohli podívat na sedmdesátiminutové béčko z 50. let, to chce opravdu odhodlání a zaujetí pro věc.

Díky podpoře všech zmíněných můžeme začít pracovat na programu 10. ročníku, který, jak doufáme, těm předchozím neudělá ostudu a naopak třeba ještě přidá něco navíc. Za rok na viděnou!